Rakvice reloaded

Poprvé jsem tento požehnaný kraj vína navštívil někdy koncem 90. let minulého století, doprovázen kamarádem Mirkem, který odsud pochází a jehož rodina nám zde nejednou poskytla ubytování i pohoštění. Cílem bylo domluvit zde koncert v jedné z místních hospůdek a užít si příjemný večer u vína či piva. Vím pozitivně, že to druhé se podařilo na 110 %, jelikož si z této výpravy pamatuji vlastně jen její účel. To však nevadí, protože postupem let následovaly návštěvy další, spojené s velmi vydařenými koncerty i bujarými večírky, které nezřídka ukončil až ranní zpěv ptactva a ostrý svit jižního slunce. Zábavy jsme užili opravdu hodně, někdy až moc. Omlouvám se touto cestou majiteli onoho valníku - vážně už dnes nedokážu s jistotou říct, proč jsme jej tehdy za zpěvu oblíbené písně "Highway to Hell" odvezli na druhý konec obce... .

Létem provoněné pohledy na úrodné pláně Moravy. Tak jako na Třebíčsku je součástí téměř každé fotky jaderná elektrárna Dukovany, zde jsou to nezaměnitelné kopce Pálavy, moravská to obdoba poněkud přeceňovaného Řípu:-)

No, ale proč o tom píšu. Čas se neúprosně řítí vpřed a někdy za sebou zanechá celkem slušnou spoušť. A tak se stalo, že můj kontakt s Rakvicemi se postupně přerušil, má rodina se rozšířila, působení v kapele skončilo a i kamarád Mirek, který představoval to největší pojítko s těmito místy, se vrátil zpět ke svým kořenům, zde se uzavřel světu sníc svůj konopný sen.... Z ruin času však tu a tam vyraší výhonky nových začátků a tak tomu naštěstí bylo i tentokrát. Dislokován do Kobylnic jsem po nějaké době zjistil, že kromě mě a několika málo dalších jedinců se zde všichni věnují rybaření, a že velmi často jezdí lovit právě do Rakvic. Kdykoliv jsem tuto zvěst zaslechl, prolétl mou tváří úsměv a vzpomínky se začaly drát skrze krusty zapomění na povrch. Došlo to tak daleko, že jsem se k té poslední výpravě připojil:-)

Jeden z podvečerních pohledů na rybník Šutrák. Jako "nerybář " jsem pozitivně hodnotil skvělé podmínky pro koupání, jako amatérský fotograf pak skutečnost, že slunce z našeho břehu nesvítilo do objektivu:-)

Pravda, rybaření nebylo mým cílem, pouze jsem chtěl v dlouho opomíjeném místě strávit pár příjemných chvil, zavzpomínat si, vyvenčit děti a v ideálním případě potkat známé z dávných časů.

K travnatým břehům rybníka Šutráku jsme dorazili jako poslední, s kamarádem Markem v těsném závěsu. Ihned po příjezdu bylo při pohledu na letargické rybáře celkem jasné, že rybaření není hlavním důvodem pro pobyt v těchto končinách. A tento důvod slábl s každým dalším půllitrem moku z Velkých Popovic (nechci dělat reklamu, ale pivko zde bylo vskutku báječné) . Naši rybáři unaveně hleděli na zčeřenou vodní hladinu, hypnotizujíce své nehybné splávky. Děti skotačily ve vodě i mimo ni, pivo teklo proudem, ryby zůstávaly kdesi u bahnitého dna, komáři (či nějaká místní mutantní forma tohoto savého hmyzu) se činili, zkrátka odvíjela se tu kýžená letní pohoda.

Lucka s touto divokou aranží překvapivě souhlasila a skvěle zahrála poněkud nadstandardní rybu:-) Stala se tak vlastně jediným úlovkem onoho dne, nepočítáme-li malého cejna, který byl, ač jej Lukášek navrhl zkonzumovat, nakonec samozřejmě propuštěn. 

Jako první byl na pořadu odpoledne cyklovýlet do Lednice. I přes vidinu radovánek ve vodách rybníka děti neprotestovaly a cesta tak hned od začátku příjemně ubíhala. Musím říct, že cyklotrasa mě mile překvapila. Byla to sice jen obyčejná polní cesta, nabízela však pestrou paletu pohledů na rozlehlé pláně porostlé tu kukuřicí, tu slunečnící, s horizontem zahaleným v jemném oparu léta, z něhož čněly vrcholky Pálavy zářící v podvečerním slunci jako kapky jantaru. Vezl jsem s sebou kromě Štěpánka (ten sice seděl na svém kole, to však bylo tyčí spojeno s mým) i foťák a pořídil tak pár fotek. Cesta nás zavedla i na Janův hrad. Proběhlo zde osvěžení v podobě ledňáčka, za nějž bychom v Brně pořídili lehčí oběd a následovala cesta zpět do Rakvic.

Zde se překvapivě nezměnilo vůbec nic, tedy snad až na hladinu alkoholu u rybářů, který v kombinaci s odlesky slunce tančícími na hladině rybníka příjemně uspával.

Večer pak kromě vzdálené bouřky a sílícího větru přinesl i očekávané setkání se starými přáteli. Nebylo jednoduché sehnat na ně kontakt, za ten čas se toho změnilo opravdu hodně. Ale byla to rozhodně báječná tečka za tímto skvělým dnem. Dá se předpokládat, že akci opět zopakujeme, protože  - a nikdy bych nevěřil, že to kdy řeknu - něco na tom rybaření zkrátka je. -)

Galerie