Články
Hrdinové z dětství nestárnou
Jak se tak dívám, tak mezi tímto a předchozím příspěvkem je více než dvouletá propast. Ne, že by snad nebylo o čem psát, příležitostí i důvodů by se jistě našlo víc než dost, ale s časem i chutí už to bylo horší. Ten čas je takový argument neargument; u mně jde tak trochu o to, že když už jsem si vytvořil web a zařekl se, že ho budu udržovat, musí i ty příspěvky stát aspoň trochu za to. A to jaksi vyžaduje čas. Vyladěné selfíčko nad talířem s řízkem je sice časově nenáročné, ale není to úplně můj styl- ostatně na světě je ošklivosti i tak dost:-). Ve čtvrtek 16. června 2016 však došlo k pro mě natolik význačné události, že jsem se ji rozhodl zachytit psanou formou, dokud mám pocity s ní spojené v živé paměti.
Po roce...
Máme tu Vánoce. Ve vzácném tichu, pro tuto chvíli neposkvrněném jekotem našeho potomstva, problikávají světla stromku a matně se odrážejí na nedopité flaštičce od mléka, a já fascinovaně sleduji výsledky své "publikační" činnosti za uplynulý rok. Byl to (a stále ještě je) rok hektický a já toto zhodnocení zkrátka používám jako argument, proč dlaším článkem po PF 2012 je právě PF 2013.
PF 2012
A je tu konec roku a opět moje neschopnost vyhnout se klišé: nezdá se Vám, že zase utekl o něco rychleji než ten předchozí?